"Kéž by se nám to vlastenčení z huby do rukou ráčiti vrazilo"
31. 5. 2012
Předem se omlouvám, že můj příspěvek nebude nijak oslavný a noblesní, ale víceméně přízemní. Ale myslím si, že by byla škoda nevyužít přítomnosti mnoha významných a kompetentních hostů a neupozornit u příležitosti dnešního slavnostního setkání na problém nynějšího a budoucího fungování objektu ve kterém se nacházíme, a to nejen z hlediska investičního.
Jistě budete souhlasit s mým názorem, že Muzeum Boženy Němcové a Textilní muzeum nemají jen místní či regionální charakter a poslání. Podle mého názoru mají charakter a poslání nadregionální a dovolím si tvrdit, že v kladném slova smyslu i značně nacionální. Na jednu stranu to může být chápáno jako velká čest a příležitost pro naše město, které ve svém názvu češství i nese, na stranu druhou je třeba vidět, že město s 5 tisíci obyvateli má na svých bedrech instituci a budovy, které žádné jiné město obdobné velikosti nést nemusí.
Abych nebyl považován jen za nějakého „všehokritika“, který si jen vymýšlí problémy, chtěl bych doznat i svoji částečnou osobní odpovědnost za současný stav. V letech 1990 až 2000, kdy jsem měl čest zastávat post starosty města Česká Skalice a kdy ještě existovalo okresní zřízení, se mi dařilo získávat část provozních nákladů na Muzeum Boženy Němcové z okresního rozpočtu, Textilní muzeum v té době financoval podnik TIBA. Po mém zvolení senátorem jsem při každé relevantní příležitosti připomínal obecně problematiku financování nadregionálních obecních a městských kulturních institucí a žádal jsem předložení nějakého stabilního a koncepčního řešení jejich finační podpory. To se mi ale Bohužel prosadit nepodařilo.
Považuji to za svůj osobní dluh a žádám zástupce parlamentu, kraje a ministerstva kultury, aby si tuto záležitost vzali za své a zkusili hledat možnost nějakého sytému podpory, nejen Muzea Boženy Němcové a Textilního muzea, ale i dalších nadregionálních kulturních zařízení v gesci měst a obcí.
Prostě slovy součastníka a přítele Boženy Němcové, Karla Havlíčka Borovského:
„Kéž by se nám to vlastenčení z huby do rukou ráčiti vrazilo!“
